Když člověk vyfasuje debilní třídu

24. dubna 2013 v 22:16 | Nooky |  Téma týdne

Když člověk vyfasuje debilní třídu

Téma týdne jako stvořený pro chudinky utápěný se v sebelítosti nebo pisálky, kteří mají v hlavě 50 různých návrhů na básně, jenom to téma spatří. Já básnickýma vlohama moc neoplývám a sebelítost? Nevím, jestli si mám na co stěžovat, možná sama na sebe nebo na T. Ale kdybych se do jedné z těch věcí pustila, tak by to nebyl článek, ale 20 kilometrů textu. A je prokázaný, že čím delší text, tím míň čtěnářů si najde.

Ale vlastně by se něco mohlo najít. Moje třída. To je věc, která už mě skoro 2 měsíce deptá. Teda, zní to jako malý číslo, dva měsíce, bože o co jde? Někteří se se svejma problémama serou roky. Ale i 2 měsíce toho můžou hodně změnit, zvlášť, když už není cesta zpět a já mám před sebou vidinu toho, že to bude stejný ještě dlouho. 5 let.


Začnu od začátku.

Chodím na jeden pražskej gympl. V první ročníku mi přišla moje třída docela ucházející, holky se bály kluků, kluci se báli holek, já měla Ž, svojí nejlepší kamarádku a všechno mi bylo u prdele. Učitelé mě ignorovali, starší ročníky mě měly docela rády a bavily se se mnou a ve třídě byly skupinky spolu se bavících lidí. Skupinky se většinou ignorovaly.

V sekundě jsme se s Ž nějak odcizily a já se začala bavit s třídní "elitou." Myslím, že tím to všechno šlo do kytek.
Našla jsem si novou kamarádku, V. Byly jsme si podobný, měly jsme podobnej humor a poslouchaly podobnou hudbu, Ona nebyla moc oblíbená (není zrovna nejkrásnější) a líbil se jí jeden kluk z "elity," takže jsem jí do tý naší party zatáhla, aby se s ním začala bavit, ikdyž mě i ostatním bylo jasný, že ten kluk nechce jí, ale mně. To ale nijak nevadilo. S "elitou" jsme začli dělat kokotiny, začlo to házením čehokoliv ve třídě, pokračovalo atlasovýma bitkama a různým ničením něčeho (což většinou provozoval ten kluk) a odmlouváním profesorů. Všechny tyhle věci nám procházely. I ty rozšlapaný křídy po celý třídě nám prošly. (Asi vám tyhle věci přijdou dost lehký, ale chodím na relativně přísnej gympl.)

V tercii k nám přišla nová holka, N, a ve třídě kolem ní začal humbuk, Trval asi 3 měsíce a za tu dobu se na mě stihla celá třída vykašlat. E si zabrala mojí kamaráku V. V o mě stratila zájem, zůstala si v "elitě" a obrátila se proti mně.
V prosinci jsem se s nima začla zase bavit, chyba. V únoru byl lyžák a ten toho hodně změnil.

I přes všechny očekávání jsem si začla s tím "vůdcem elity" ale uvědomila jsem si, že se k sobě nehodíme, že já chci někoho jinýho a nechala ho, za což mi s "elitou" připravili peklo na zemi. A ve škole obecně to bylo peklo, na lyžáku jsme se chovali hrozně a já si z toho odnesla ředitelskou. Yay!

Teď to pokračuje, E, ta holka co mi zničila kamarádství s V, chodí s tím klukem, kterého jsem nechala. Což je docela vtipný, ti dva se k sobě moc nemají.

Celou tu historii protkává síť pomluv a podrazů ze všech (a hodně i z mé) strany. Vysloužili jsme si tím pověst nejhorší třídy na škole, na školních radách se řeší jenom ta debilní tercie, hodně lidí má výchovný opatření, máme spešl zasedací pořádek a budou nám měnit většinu učitelů. Nikdo nemůže ve třídě věřit nikomu a já se tak nějak už nemám s kým bavit. Dřív, když jsem se s někým nesnesla, tak jsme se ignorovali. Teď? Nenávidějí mně. Jsem zkoušená u tabule a ukazují si, škodolibě se smějí. A nemyslejí to ze srandy. Oni jsou fakt rádi, že dostanu špatnou známku.

Ale já už nevím, co mám dělat. Vím, že bavit se s největšíma grázlama třídy není to pravý ořechový, poučila jsem se. Vím, že chystat na někoho podraz a trávit život pomlouváním je k ničemu a taky jsem si uvědomila, že nemá cenu bavit se s lidma, se kterýma nejsem na stejné vlně a s lidma, kteří mi nerozumí, protože já se jim nechci svěřovat a povídat o sobě, co jak cítím - nepochopili by to.
Ale i přes to všechno se nedokážu poučit a pořád mi přijde, že něco dělám špatně a pořád něco špatně dělám, ale co? Nebo platí Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a lidé na mě hledají jakoukoliv špatnost? Můžu za to, že učitelům vadí jakýkoliv křivý pohled a i za banality mě posílají za výchovnou poradkyní? Už nemám sílu, řešit svojí minulost, vyčerpává mě to a ničí mi to život, ale minulost už nesmažu a čeká mně 5 dalších let, které mi jí budou připomínat a prodlužovat. Mám na to? Dokážu se přes to všechno přenést?

--
Další zmatený a zbytečný článek z mojí dílny! Nejsem zrovna pisálek a taky to tak podle toho vypadá :) Takže aby byl článek k něčemu, přikládam pár gifů, kterejma si zvedám náladu když mě celej svět sere :)



A tuhle osobu si jednou vezmu.

-Nooky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 22:37 | Reagovat

Asi to bude zní jako klišé, ale ono to přejde. Za tu dobu, co jsem byla na střední se ty skupinky tolikrát promíchali, ti se nebavili s jinejma a obráceně, že už to ani nedovedu vyjmenovat... A nakonec jsme se rozpadli a rozešli na vysoké a teď se stýkáme jen minimálně... A to jsme byli docela dobrý kolektiv, jen jsme se k sobě asi úplně nehodili...
Vím, že ty dva měsíce ti mohou přijít nekonečné, ale věř mi, že po prázdninách bude zase všechno jinak, tak hlavu vzhůru :)

2 Evelyn Evelyn | Web | 25. dubna 2013 v 17:48 | Reagovat

Jak já říkám: To se zvládne. :)

3 Květoslav Květoslav | 25. září 2014 v 7:43 | Reagovat

...v debilní třídě jsou všichni debili,do jednoho!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama