Duben 2013

Když člověk vyfasuje debilní třídu

24. dubna 2013 v 22:16 | Nooky |  Téma týdne

Když člověk vyfasuje debilní třídu

Téma týdne jako stvořený pro chudinky utápěný se v sebelítosti nebo pisálky, kteří mají v hlavě 50 různých návrhů na básně, jenom to téma spatří. Já básnickýma vlohama moc neoplývám a sebelítost? Nevím, jestli si mám na co stěžovat, možná sama na sebe nebo na T. Ale kdybych se do jedné z těch věcí pustila, tak by to nebyl článek, ale 20 kilometrů textu. A je prokázaný, že čím delší text, tím míň čtěnářů si najde.

Ale vlastně by se něco mohlo najít. Moje třída. To je věc, která už mě skoro 2 měsíce deptá. Teda, zní to jako malý číslo, dva měsíce, bože o co jde? Někteří se se svejma problémama serou roky. Ale i 2 měsíce toho můžou hodně změnit, zvlášť, když už není cesta zpět a já mám před sebou vidinu toho, že to bude stejný ještě dlouho. 5 let.


Začnu od začátku.

Chodím na jeden pražskej gympl. V první ročníku mi přišla moje třída docela ucházející, holky se bály kluků, kluci se báli holek, já měla Ž, svojí nejlepší kamarádku a všechno mi bylo u prdele. Učitelé mě ignorovali, starší ročníky mě měly docela rády a bavily se se mnou a ve třídě byly skupinky spolu se bavících lidí. Skupinky se většinou ignorovaly.

V sekundě jsme se s Ž nějak odcizily a já se začala bavit s třídní "elitou." Myslím, že tím to všechno šlo do kytek.
Našla jsem si novou kamarádku, V. Byly jsme si podobný, měly jsme podobnej humor a poslouchaly podobnou hudbu, Ona nebyla moc oblíbená (není zrovna nejkrásnější) a líbil se jí jeden kluk z "elity," takže jsem jí do tý naší party zatáhla, aby se s ním začala bavit, ikdyž mě i ostatním bylo jasný, že ten kluk nechce jí, ale mně. To ale nijak nevadilo. S "elitou" jsme začli dělat kokotiny, začlo to házením čehokoliv ve třídě, pokračovalo atlasovýma bitkama a různým ničením něčeho (což většinou provozoval ten kluk) a odmlouváním profesorů. Všechny tyhle věci nám procházely. I ty rozšlapaný křídy po celý třídě nám prošly. (Asi vám tyhle věci přijdou dost lehký, ale chodím na relativně přísnej gympl.)

V tercii k nám přišla nová holka, N, a ve třídě kolem ní začal humbuk, Trval asi 3 měsíce a za tu dobu se na mě stihla celá třída vykašlat. E si zabrala mojí kamaráku V. V o mě stratila zájem, zůstala si v "elitě" a obrátila se proti mně.
V prosinci jsem se s nima začla zase bavit, chyba. V únoru byl lyžák a ten toho hodně změnil.

I přes všechny očekávání jsem si začla s tím "vůdcem elity" ale uvědomila jsem si, že se k sobě nehodíme, že já chci někoho jinýho a nechala ho, za což mi s "elitou" připravili peklo na zemi. A ve škole obecně to bylo peklo, na lyžáku jsme se chovali hrozně a já si z toho odnesla ředitelskou. Yay!

Teď to pokračuje, E, ta holka co mi zničila kamarádství s V, chodí s tím klukem, kterého jsem nechala. Což je docela vtipný, ti dva se k sobě moc nemají.

Celou tu historii protkává síť pomluv a podrazů ze všech (a hodně i z mé) strany. Vysloužili jsme si tím pověst nejhorší třídy na škole, na školních radách se řeší jenom ta debilní tercie, hodně lidí má výchovný opatření, máme spešl zasedací pořádek a budou nám měnit většinu učitelů. Nikdo nemůže ve třídě věřit nikomu a já se tak nějak už nemám s kým bavit. Dřív, když jsem se s někým nesnesla, tak jsme se ignorovali. Teď? Nenávidějí mně. Jsem zkoušená u tabule a ukazují si, škodolibě se smějí. A nemyslejí to ze srandy. Oni jsou fakt rádi, že dostanu špatnou známku.

Ale já už nevím, co mám dělat. Vím, že bavit se s největšíma grázlama třídy není to pravý ořechový, poučila jsem se. Vím, že chystat na někoho podraz a trávit život pomlouváním je k ničemu a taky jsem si uvědomila, že nemá cenu bavit se s lidma, se kterýma nejsem na stejné vlně a s lidma, kteří mi nerozumí, protože já se jim nechci svěřovat a povídat o sobě, co jak cítím - nepochopili by to.
Ale i přes to všechno se nedokážu poučit a pořád mi přijde, že něco dělám špatně a pořád něco špatně dělám, ale co? Nebo platí Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a lidé na mě hledají jakoukoliv špatnost? Můžu za to, že učitelům vadí jakýkoliv křivý pohled a i za banality mě posílají za výchovnou poradkyní? Už nemám sílu, řešit svojí minulost, vyčerpává mě to a ničí mi to život, ale minulost už nesmažu a čeká mně 5 dalších let, které mi jí budou připomínat a prodlužovat. Mám na to? Dokážu se přes to všechno přenést?

--
Další zmatený a zbytečný článek z mojí dílny! Nejsem zrovna pisálek a taky to tak podle toho vypadá :) Takže aby byl článek k něčemu, přikládam pár gifů, kterejma si zvedám náladu když mě celej svět sere :)



A tuhle osobu si jednou vezmu.

-Nooky

Květ, symbol krásy, úspěchu a ... zlatokopek?

21. dubna 2013 v 21:49 | Nooky |  Téma týdne

Květ, symbol krásy, úspěšného růstu a ... zlatokopek?

Doufám, že vás název článku alespoň řádně vyděsil.

Květiny. Krásné ozdoby rostlin a prostředek k rozmnožování. Lidé si myslí, že každý květ si žije svůj spokojený život. Lidé a zvířata ho obdivují, sousední rostliny mu závidí a vlastně mu je na tom světě tak nějak krásně a sluníčkově.

Ale co když je opak pravdou?
On ten květinový život vlastně až tak růžový není.
Místo poklidného života totiž květiny čeká krutý boj a přežití, ve kterém nikdo na nikoho nebere ohledy, hlavní je rozmnožovací instinkt. Květina, které se v těžkém boji se sousední flórou podaří získat pro sebe dostatečné množství vláhy a živin, investuje svojí energii do květu, který jí zaručí místo v rozmnožovacím pořadníku. A to je určitá naděje, že tu po ní něco zbude. Že to nebude jen další květina mezi miliony, která přišla a odešla tak rychle, že to nikdo nezaznamenal. Protože toho se děsí všechny květiny.

Ovšem získáním živin a vyprodukováním květu to vše nekončí. Krvavý souboj teprve začíná.
Můžeme ho například přirovnat ke zlatokopkám, vyfintěným a vykozeným, čekajíc v baru na svou oběť. Až přijde osoba, která se stane předmětem jejich zájmu (se spoustou peněz a příznivými podmínkami ke kopulování,) slétnou se na něj jak vosy na med. ,,MOJE SILIKONY JSOU LEPŠÍ!" ,,Já mám líp odbarvený vlasy, cukrouši," a tak dále.
Květiny jsou na tom podobně. Když přilétne včela, ráčí se květy ukazovat své přednosti a tím získat její zájem. ,,Já jsem barevnější!" ,,Podívej se, jak jsem vyšší než ostatní." ,,BITCH PLEASE, JÁ JSEM OHROŽENÝ DRUH! Vem si můj pyl!"

Tyto rozmnožovánímilující bestie pak zahradníci nařežou, chlapi kupují a zlatokopky dostávají jako symbol toho, že ony v tomto souboji vyhrály. A taky, že drobná výhra ve světě rostlin, kterou je vyprodukování květu, může pro květinu vlastně znamenat zkázu. Milé květiny, nehrňte se tolik za úspěchem. Zvyšování počtu jedinců vašeho rostliného druhu je sice důležité, ale rodina je důležitější. Zkuste proto někdy prostě vypnout a relaxujte, povídejte si se sousedními odrůdami a nestresujte se.
A to samé platí pro zlatokopky a lovkyně mužů.
Vykašlete se projednou na lov a jděte si do baru jen tak povídat. Nebo nechoďte do baru. Chlast ničí játra.

...

Okay, přiznávám, tenhle článek byl dost zmatený, divný a zbytečný. Ale co :)


OMG VČELA!!!

Moje oblíbené blogy a stránky (volume 1)

21. dubna 2013 v 18:23 | Nooky |  Všehochuť

A tohle si ráda přečtu já

Článek o blogách, které už mě delší dobu baví
Připravila jsem si menší seznam svých oblíbených stránek a blogů, které už delší dobu sleduju a které mě pořád překvapují svými novými a neotřelými nápady.

Jako první blog jsem začla číst MÓDNÍ PEKLO
http://www.modnipeklo.cz/
j
de o jednu z nejznámějších autorských stránek na internetu. Peklo sleduju už druhým rokem a humor a jízlivost autorky mě snad nikdy nepřestane bavit :) Tato stránka letos vyhrála Křišťálovou Lupu ve své One (wo)man show (ve které byla minulý rok na druhém místě) a zakladatelka blogu, Ada, se často objevuje v televizi a byla například v Show Jana Krause. Ada v pekle píše módní tipy a (což jí proslavilo) jizlivě a vtipně komentuje fotky šíleně oblečených lidí, vyfocených v českách ulicích.

1000 věcí co mě serou
Další můj oblíbený a velmi známý a úspěšný blog je http://www.1000vecicomeserou.cz/
Tři autoři (Attila bič boží, Achjo Bitch a Curvekiller) sem každý všední den přispějí jedním článkem o věci, která je sere. Výběr témat je velice rozmanitý, autoři píší o tom, že je serou vousy na holkách, ovoce v pisoárech, epilepsie, Tomio Okamura nebo například zpomalené záběry v pornu. Blog založil scénárista Comebacku. 1000věcí minulý rok vyhrálo Křišťálovou Lupu v kategorii One (wo)man show a k dnešnímu dni je na něm 573 hejtů. Každých 200 hejtů vychází také jako kniha. A já osobně tento blog sleduju už od 180. hejtu.


Protivná blondýna
http://www.protivna-blondyna.cz/
B
londýna se rozhodla, založit si blog. A povedlo se jí to.
Je to další ze série známějších blogů, které sleduju. Autorka na něj přidává články o internetových podvodnících a různých vychytávkách nebo i příšernostech, které na internetu objeví. V letošní Křišťálové Lupě si tento blog vysloužil třetí příčku. Dřív vydávala hodně článků, teď už jich vkládá podstatně míň, což je škoda.



Tak to byly moje 3 nejoblíbenější blogy. Oblíbených mám o hodně víc, ale o těch zas v příštím článku :]

Nový blog, jeden z mnoha

21. dubna 2013 v 12:37 | Nooky |  Všehochuť

Nový blog

Yay? Další blog?
Po delší pauze jsem měla chuť, založit si blog. Není můj první, ale doufám že už je poslední. Že už na téhle adrese nějakou chvíli pobudu. S blogováním jsem začla v roce 2007. Tehdy jsem byla hodně malá, netušila, co je to gramatika a upravení blogu. Psala jsem deníček svého morčete (R.I.P. Čiperko!) v první sobě, jako by to psalo samo morče. Blog neměl téměř žádnou návštěvnost, ale bavilo mě, psát na něj. Vydržel aktivní zhruba půl roku nepřetržitého psaní příhod mého morčátka. Blog se dokonce zachoval až do dnešních dnů, nikdo mi ho nesmazal, což je fajn. http://ciperciny-noviny.blog.cz/

Druhý blog se jmenoval Dog paradise, jméno mi vymyslela starší sestra, neuměla jsem v té době anglicky, protože ten blog začal fungovat zhruba ve stejnou dobu jako Čiperky blogísek. Nepřispívala jsem na něj, nějak mě nezaujal a nevěděla jsem, o čem na něj psát. Smazali mi ho :( :D

Třetí blog, letajici-postel.blog.cz - přímý předchůdce tohoto blogu. Publikovala jsem na něj jeden článek na téma týdne NORMÁLNOST. Nějak se to zvrtlo a matka holky, se kterou se moc nesnesu mi tam psala výhružný komentáře. DAFUQ?
Smazala jsem ho.

Tenhle blog - občas je fajn o něčem někam napsat, ikdyž takové výplody mívají minimální čtenost. Proto tenhle blog. Ke psaní všemožnejch věcí jsem se dostala přes http://staj.ufonek.net/ - to je virtuální stáj, na které jsem zaregistrovaná nějakých 7 let. Instantní dětsví a instantní nostalgie se tomu dá říkat. Na té stránce je možnost, založit si vlastní noviny. Tak jsem učinila roku 2008 a k dnešnímu dni jsem tam publikovala 300 článků. Bohužel návštěvnost stáje Ufonek upadá, lidé už z ní vyrostli a mě ubívali čtenáři. Zůstali tam hlavně rejpalové, kteří se snaží v článku najít jakoukoliv chybu. A to mě nebaví.

Na tenhle blog hodlám přispívat články o svých zájmech, internetových blbostech a prostě věcech, které mě zajímají a o které bych se chtěla podělit i s pár lidma, kteří na tuto stránku zabloudí.

Au revoir!